Title of this pic
+420 724 927 555
info@creovalore.cz

Investiční činnost

Jakákoli investice je vždy dlouhodobá záležitost. Vzhledem k tomuto se zde nehovoří o jakékoli variaci na nejrůznější spekulace. U každé investice, Ať už je nám představována jakkoli, by nás měly zajímat zejména tři hlavní ukazatelé.

Výnos - Výnosy z investice plynou po řadu let a působí zde faktor času. Časový horizont způsobuje, že hodnota dnešní peněžní jednotky je cennější než hodnota peněžní jednotky v budoucnu, protože časová hodnota peněz se mění.

Likvidita – Obchodovatelnost, neboli míra rychlosti, při které může být aktivum směněno za peníze. Čím vyšší likvidita, tím rychleji lze investici proměnit na hotové peníze. Otevřené podílové fondy mají relativně vysokou likviditu. Zákon u nich povoluje maximálně 30 dní, v běžné praxi je ale obvykle možné získat za podílové listy peníze do 3 až 14 dnů.

Riziko - nebezpečí, že investor nedosáhne očekávaného výnosu, popřípadě utrpí ztrátu.

Otázkou tedy vždy zůstává, jak vyhledávat vhodné investiční nástroje tak, abychom udrželi na co možná nejvyšší úrovni výnos a likviditu, zatímco riziko drželi velmi nízké. Obyčejně totiž platí, že zajímavého výnosu dosahujeme s poměrně vysokým rizikem a naopak, pokud se držíme méně rizikových nástrojů, klesá potenciální výnosnost. Toto demonstruje následující tabulka.


  Nástroje peněžního trhu Dluhopisy Akcie
Popis Jde o Krátkodobé dluhopisy (hlavně státní), pokladniční poukázky (nákupem půjčujete státu), krátkodobé termínované vklady a termínované obchody. Dluhopis je druh dlužního úpisu. Nákupem dluhopisu půjčujete dlužníkovi peníze. Dlužníkem bývají firmy i stát. Akcie představuje podíl na majetku akciové společnosti. Nákupem akcie se stáváte "spolumajitelem" společnosti.
Předpokládané zhodnocení na úrovni inflace střední vysoké
Kolísavost kurzu minimální střední vysoká
Investiční horizont 1 rok 2 - 5 let 5 a vice let
Předpokládaný vývoj hodnoty investice

Finanční specialisté současné Evropy stále nacházejí nové možnosti, jak v neklidné době bezpečně úročit volné finanční prostředky. Obvykle jde o nejisté spekulace s úroky nepříliš přesahujícími reálnou inflaci, které se chovají, jako rizikové investice s nestabilní, či poměrně stabilní, kladnou korelací s akciemi. Jednoduchým příkladem takové investice může být nákup drahých kovů. Avšak i tyto „relativně bezpečné investice“ jsou postaveny na principu „podržení víry“ v krizovém období, které na investičním horizontu kratším deseti let oslabuje bezpečí každého jednotlivého obchodu, což je vždy v rozporu se zdravým rozumem a spoléhá se spíše na historickou zkušenost, nežli matematickou pravděpodobnost.

Společnost Creo Valore, s.r.o. přichází s novým modelem zajištěného investování. Model vznikl v reakci na stávající hospodářskou krizi. Tato krize poukázala na stále živou hrozbu zhroucení ekonomického stavu pod vlivem chodu politického molochu a podobných neovlivnitelných faktorů.

Model samotný pak řeší otázku mezi „investičním horizontem“ a zmíněným „podržením víry“ ve prospěch investora, nikoli časového horizontu, jak tomu bylo doposud u poměrně bezpečných investic, či spekulací.

Každá investice vycházející z výše zmíněného modelu vychází z individuálních propočtů a není tedy možné zcela přesně uvést veškeré proměnné hodnoty bez aplikace modelu na konkrétní případ, avšak obecně lze říci, že jde o investici s několikanásobně vyšším zajištěním, než je výsledná hodnota po sečtení investice, okamžitých a průběžných nákladů a výnosu. Investice v daném modelu může mít dvě následující podoby:

1) Jde o investici, kde je dle přání investora upřednostněn pravidelný výnos před potenciálním okamžitým výnosem ve chvíli, kdy investice končí. Tehdy jde o nákup nemovitosti prostřednictvím společnosti Creo Valore, s.r.o., kdy investor není přímo majitelem nemovitosti, avšak má možnost vybírat si dle vlastního uvážení individuální nemovitost, jejímž prostřednictvím je provedeno zajištění investice. Ve chvíli, kdy by z jakýchkoli příčin daná nemovitost pozbyla investiční bonitu, je investice po dohodě s investorem převedena na jinou nemovitost. V daném případě se investorovi také vyplácí bonusové prostředky získané za ukončení investice (například prostřednictvím vyplacení plné hodnoty nemovitosti, atd.). Odkup zpět do vlastnictví původního majitele/nájemníka je řešen formou „zpětného leasingu“, kdy klient platí splátky a zaplacením poslední splátky se nemovitost převede zpět na něj. V případě neuhrazení kterékoli platby se všechny předchozí platby berou jako nájem a nemovitost je dle smluvních podmínek plně odblokována pro další nakládání. V ideálním případě chce bývalý majitel byt odkoupit zpět do svého vlastnictví během cca. 2 let za stanovenou odkupní cenu nemovitosti.

2) Jde o investici, kde se investor stává na dohodnutý investiční interval majitelem nemovitosti s kompletním výčtem práv a povinností pronajímatele. Nájemníkem je bývalý majitel, s negativním záznamem v úvěrovém registru. Z tohoto důvodu není možné pro klienta zajistit standardní úvěr. Na naši společnost dostal kladnou referenci a rozhodl se možnost spolupráce využít. Dotyčná nemovitost je v takovém případě na investora převedena a stává se jeho majetkem. Investor tak například musí odvádět daň za držení nemovitosti. Zajímavostí takového druhu investice je však způsob zajištění, který počítá s tím, že v případě nedodržení smluvního investičního intervalu ze strany nájemníka může investor nakládat.

Finanční poradenství

CREO VALORE s.r.o. se zabývá kompletním nezávislým finančním poradenstvím pro privátní a korporátní sféru. Bezplatné služby poskytované ve sféře privátní zahrnují analýzu, poradenství, kompletování (včetně zajišťování potřebné právní dokumentace) a vypovídání smluv, ověřování podpisů, následný servis, vyjednávání a udělování obchodních slev a řešení problémových případů pro produkty životní pojištění, neživotní pojištění, investice na kapitálových, podílových a komoditních trzích, hypoteční a spotřebitelské úvěry, stavební spoření, spořicí účty a běžné účty a úvěry z nebankovního sektoru. Obzvláště zajímavá je pak možnost zprostředkování nebankovních úvěrů pro osoby s negativním záznamem v registru dlužníků, či dokonce exekučním řízení. Námi doporučované společnosti a jejich konkrétní produkty jsou vybírány výhradně na základě objektivních měřítek, nejsme zavázáni upřednostňovat kteroukoli z nich. Od většiny konkurenčních společností se odlišujeme poskytováním služeb ve výše uvedeném rozsahu také pro oblasti snižování nákladů za energetický chod domácnosti a malých firem. V záběru našich možností je také kompletní uvedení do oddlužovacího a insolvenčního řízení, včetně kompletace právních podkladů pro žádost o osobní bankrot. Podobného charakteru jsou služby poskytované v korporátní sféře, kde navíc existuje možnost zprostředkování nákupu energií na Českomoravské komoditní burze Kladno pro společnost se středním a velkým odběrem. Tato služba je však z části hrazena klientem. Společnost CREO VALORE s.r.o. dbá velmi důkladně na neustálou aktualizaci, třídění a hromadění informací o možnostech na finančním trhu. Na rozdíl od většiny konkurenčních společností rozšiřuje své služby v rámci proklientského servisu o poradenství v individuálních a dílčích oblastech, jakými mohou být ve sféře privátní např.: čerpání prostředků z fondu na rozvoj bydlení, popřípadě ve sféře korporátní např. získávání dotací z dotačních fondů Evropské unie atd. Jedná se o bezplatně poskytované nadstandardní služby, na kterých společnost nijak neprofituje. Namísto budování typicky rozsáhlé multilevelové struktury, která v konečném důsledku vždy znamená nejvíce snížení kvality poskytovaných služeb, stojí společnost CREO VALORE s.r.o. na strukturálně jednoduché bázi ředitelství (vyššího managementu) a nižšího managementu řídícím obchodní týmy a spolupráci se společnostmi, které mají zájem jistým způsobem rozšířit vlastní produktové portfolio o další produkty, které v rámci proklientského servisu tematicky a obsahově korespondují s celkovým charakterem společnosti CREO VALORE s.r.o..

Insolvenční řízení

Insolvenční řízení je zvláštní občanské soudní řízení projednávající úpadek a jeho řízení podle parametrů stanovených v insolvenčním zákoně (zákon č. 182/2006 Sb. ze dne 30. března 2006 o úpadku a způsobech jeho řešení).

Cílem řízení je dosáhnout smysluplného majetkového vyrovnání mezi dlužníkem a veškerými věřitelskými subjekty. Účastníky insolvenčního řízení jsou tedy nejen dlužníci ale také jejich věřitelé, kteří uplatňují své pohledávky vůči dlužníkovi. V incidenčních sporech je však možné, aby se účastníky řízení staly také třetí strany. Dlužník tak většinou usiluje o způsob řešení prostřednictvím plnění splátkového kalendáře.

Plnění splátkového kalendáře znamená v případě fyzických osob – nepodnikatelů – povinnost uhradit v průběhu pěti let alespoň 30% všech nezajištěných závazků a dále náklady insolvenčního správce.

Po rozhodnutí soudu o úpadku dlužníka vede řízení tzv. insolvenční správce. Jde o přidělovaného advokáta ze speciálního seznamu insolvenčních správců. Tento advokát například odpovídá za škodu, dozoruje a reportuje soudu dlužníkovu schopnost plnit zákonem stanovené limity plnění insolvenčního řízení a může například popírat výši úvěrových úroků a sankcí, které by věřitelé po dlužníkovi chtěli vymáhat, ačkoli by jejich výše byla v rozporu s dobrými mravy.

Co se smyslu insolvenčního řízení týká, existují celkem tři roviny. Většina fyzických osob podává návrh sama na sebe. Tehdy je smyslem zbavit se vlastního předlužení, nebo snížit výši splátek tak, aby dlužníkovi zůstalo alespoň životní minimum. Taková rovina tedy spočívá zejména v naději dlužníka, že vyřeší tíživou finanční situaci a v budoucnu povede opět běžný život bez strachu z exekucí. Druhá rovina se pojí s úhlem pohledu věřitele. Smysl insolvenčního řízení pro věřitele spočívá v naději na vymožení alespoň částečného naplnění pohledávky (dlužníkem), je-li objektivně zřejmé, že dlužník nebude schopen uhradit své závazky (což z pravidla vyplývá z poměru čistého příjmu a výše splátek za jednotlivé závazky dlužníka).

Nakonec několik zásadních podmínek:

1) V insolvenčním řízení se zastavují úroky z prodlení, penále a nejrůznější pokuty. Dlužník v takové situaci na počátku insolvenčního řízení přesně zná výši dluhů, kterou si věřitelé v insolvenčním řízení nárokují. Z pravidla jde o částku výrazně nižší, než by bylo nutné uhradit při běžném splácení. První podmínkou pro úspěšné absolvování insolvenčního řízení je pak schopnost dlužníka uhradit alespoň 30% přihlášených dluhů a dále náhradu nákladů a odměny insolvenčního správce, jež činí desítky tisíc korun v závislosti na tom, zda je insolvenční správce plátcem DPH, či nikoli. Soud oprostí od dluhů po pětiletém splácení takové dlužníky, u nichž se podaří tuto podmínku splnit. Z pohledu soudu tedy musí mít dlužník stálý příjem. Avšak co tato formulace znamená, to je opět otázkou výkladu soudu. Předesílám, že není nutné být zaměstnancem, jak se většina lidí domnívá.

2) Tímto procesem nesmí dlužník řešit dluhy vzniklé z majetkové trestné činnosti. Potíž se při tom neskrývá v minulé trestné činnosti, jako takové. Soud odmítá návrhy podané s úmyslem vyřešit dluhy vzniklé z nezahlazené majetkové trestné činnosti pro podezření ze „sledování nekalého záměru“.

Laicky řečeno se tak soud snaží předcházet situaci, kdy by z institutu oddlužení vytvořil prostředek k dalšímu okrádání věřitele1. Zde jde o jedinou ultimativní podmínku, která je vykládána vždy stejně a bez ohledu na cokoli dalšího. Zatímco u příjmů jde tedy pouze o podobu a výši příjmu, který chce dlužník v insolvenčním řízení uplatnit, zde jde vždy o trestní rejstřík, kde absentují nezahlazené trestné činy majetkové podstaty.

3) Oddlužení prostřednictvím splátkového kalendáře (což je způsob, o který usiluje drtivá většina osob usilujících o oddlužení) přichází v úvahu tehdy, pokud jde o nesplněné závazky vzniklé z běžného občanského života, tedy nikoli z podnikání. Tato podmínka je mnohdy mylně vykládána. Neznamená totiž, že by nebylo možné zprostředkovat insolvenční řízení podnikatelům, či OSVČ. Znamená to pouze, že jejich insolvenční řízení se řídí podle jiných pravidel. Pravdou je, že tato pravidla jsou přísnější. U dluhů vzniklých z podnikání například neplatí výše uvedená podmínka o uhrazení alespoň 30% dlužné částky, nýbrž podmínka o uhrazení 100% jejich výše.

4) Poslední podmínkou, které se nemůže vyhnout žádný žadatel o insolvenční řízení, je nutnost podat řádně vyplněné formuláře k místně příslušnému soudu. Tato podmínka je bohužel natolik složitá, že se pro cca 70% všech žadatelů o insolvenční řízení stává důvodem pro zastavení řízení dříve, než mohlo dlužníkovi jakkoli pomoci. Jako člověk, který se vyplňováním insolvenčních návrhů aktivně zabývá, vím, že jde o podmínku téměř nesplnitelnou bez patřičných odborných znalostí. Jakákoli sebemenší chyba, ať už je to chybějící datum, či listina, chybně vyplněný seznam závazků, či chybějící úřední ověřovací doložka u podpisu, jsou pro snahu dlužníka o oddlužení fatální.

Insolvenční dotazník Vaší situace

Vše ostatní přenechte nám

Energetická úspora

Proč měnit dodavatele? Důvod je jednoduchý: ušetřit peníze za energie.

Na nižší cenu elektřiny a plynu české domácnosti slyší převážně v posledních pár letech a to i přes to, že lepší cenu mohou mít již nějakých sedm let. Změna dodavatele je atraktivní zejména z důvodu stále rostoucích cen obou komodit – elektřiny a plynu. Ne nadarmo se říká, koruna ušetřená je koruna vydělaná. Změna dodavatele plynu nebo elektřiny není mezi českými domácnostmi již nic neobvyklého. V roce 2011 změnilo podle údajů Operátora trhu s elektřinou (OTE) dodavatele elektřiny cca. 370 tisíc domácností a k novému obchodníkovi s plynem přešlo 360 tisíc domácností.

Důležité je ovšem rozlišovat mezi dodavatelem a distributorem. Jednoduše řečeno, distributor je ten, kdo vlastní dráty, měřidla a zajištuje servis. Dodavatel je ten, kdo s energií obchoduje. Proto se také můžeme setkat s pojmy „obchodník s elektřinou“ nebo „obchodník s plynem“. Distribuci elektřiny a plynu zajištují v České republice celkem tři společnosti. V případě elektřiny jde o ČEZ Distribuci, E.ON Distribuci a PRE distribuci. K distributorům plynu patří v České republice RWE, E.ON a Pražská plynárenská. Ceny za distribuci tvoří část celkové platby za elektřinu nebo plyn. Jedná se například o poplatky za přepravu energie a stanovuje je Energetický regulační úřad. Dodavatelů elektřiny a plynu máme v České republice několik desítek a stále přibývají další, zároveň je ale potřeba zdůraznit, že ne všichni dodavatelé jsou schopni konkurenční boj o odběrná místa vydržet a skončí. Společnost Creo Valore s.r.o. doporučuje pouze prověřené a spolehlivé dodavatelské firmy, které již prokázaly svou zaslouženou pozici na energetickém trhu.

Blog

Deset pravidel špatného úvěrování

11 Květen2013

Aneb jak se dostat do finanční tísně
Na internetu existuje celá řada článků a stránek, které se svou formou pláčou nad rozlitým mlékem. Je však velmi obtížné najít takové články, které vysvětlují možnosti úvěrujících ještě před prokazatelným finančním úpadkem. Jeden takový dnes uvádíme v podobě seznamu deseti pravidel, která jsou na jednu stranu velmi jednoduchá, avšak nesmírně často zcela opomíjená.
Zde jsou:

1) Peníze si půjčuji kdykoli, na cokoli a za jakýchkoli podmínek. Největší chyba, které se dlužníci dopouštějí, spočívá v nejprvotnější úvaze, jíž úvěrující člověk provádí. Jde o onen nepříjemný pocit „já chci“. Taková krátkozraká úvaha vede mnohdy ke zcela zbytečnému úvěrování, které zatěžuje finanční rozpočet celé rodiny. Pokud je tato úvaha provedena pouze jednou, není sama o sobě (s výjimkou situace, kdy „chceme výletní jachtu“) příliš nebezpečná. Problémem se stává až jako běžná součást našich úvah. Pokud chci dnes televizi, zítra auto a pozítří domeček na riviéře, je velmi pravděpodobné, že se dočkám obrovských potíží. Krátkozrakost každodenního postoje typu „já chci“, je tak markantní, že mnoho lidí dovede do situace, kdy je celkový úhrn měsíčních splátek roven, nebo dokonce překračuje měsíční příjem. Navíc postoj „já chci“ dokáže zcela zastínit nejstrašnější otázku, kterou by si měl člověk před každou půjčkou položit – Co kdyby?! Co kdyby zaměstnavatel snižoval stavy? Co kdyby stoupla úroková míra? Co kdyby byly porušeny podmínky některého z mých úvěrů?

2) Všemu na smlouvě rozumím intuitivně. K čemu by mi bylo čtení? Lidská důvěra, nepoučitelnost a hloupost jsou ve světě úvěrování asi nejvíce zastoupené vlastnosti. Bohužel si toho stihly všimnout i úvěrové společnosti, obchodníci a advokáti, kteří je zastupují. V lepším případě tak člověk podepisuje smlouvu, která je daleko za možnostmi jeho chápání, nebo se v ní píše něco zcela jiného, než úvěrující předpokládá. V praxi jsem se již potkal i s takovými případy, kdy člověk prodával dům, ani by si toho byl vědom. Samozřejmě smlouva byla jasně a přesně formulována, dotyčný ji „pouze“ nečetl. Každá smlouva je však závazná a tedy by měla být také všemi shodně chápána.

3) Nejlepší způsob, jak zaplatit splátku je prostřednictvím další půjčky. Kdykoli se člověk rozhodne pro půjčku, musí být také pevně rozhodnut nést veškerá rizika a právní důsledky jejího nesplácení. V situaci, kdy vše kolem jasně upozorňuje na nezvládnutelný stav, je bohužel spousta dlužníků slepá. Potíže spojené s úvěrováním je třeba řešit ve chvíli, kdy ještě nenastaly. Bojím-li se, že nebudu mít na splátky, mohu si prostředky na splácení podržet stranou. Měsíční splátka není z pravidla tak vysoká, abych si nemohl dovolit udržovat na speciálně vytvořeném účtu její trojnásobek, abych se nedožil dne, kdy mne zachvátí hrůza kvůli vyhazovu z práce. Pakliže už sám nejsem ochoten mít na účtu trojnásobek splátky (například proto, že jde o příliš vysoké číslo), neměl bych vůbec úvěrovat. Situaci, kdy si musím půjčovat, abych byl schopen uhradit všechny své splátky, nazýváme „úvěrová past“. Cesta z ní je velmi těžká, protože v příštím měsíci bude má situace horší, nežli v tom aktuálním (přinejmenším o další splátku na novém dluhu).

4) Peníze, které jsem si půjčil, nejsou dluh. Snad nejsmutnější je situace člověka, který je natolik slepý, že při otázce „kolik dlužíte“ odpovídá „Já nedlužím nic. Hypotéku, spotřebitelské úvěry, kontokorent i všechny kreditní karty bez problémů splácím.“ Situace je však zcela jiná. Takový člověk se topí v dluzích a nejde mu přes rozum, proč mu banky nechtějí půjčit další peníze na konsolidaci stávajících závazků. Odpověď je jednoduchá – dluhy jsou zkrátka již příliš vysoké.

5) Máme finanční problémy, co třeba zkusit rozvod? Obecně platí, že existují situace, které jsou velmi těžké a žádají si radikální řešení. Existují však i takové situace, které jsou ještě těžší a k smysluplnému řešení z pravidla nepřispívají. Mám-li dluhy ve společném jmění manželů, neznamená rozvod jejich vyřešení. Při exekuci se společné jmění ani smysluplně rozdělit nedá. Rozvod je navíc silně emotivní záležitost, která člověka odvádí od řešení finanční tísně, která tak čeká v pořadí a prohlubuje se.

6) Kdo mi ještě půjčí? Zajímavý fenomén, který se mezi lidmi hojně rozšířil, je podezíravost. Kdokoli, s kým komunikuji, je v jistém smyslu podvodník a musím jej tedy podezírat z nepoctivého záměru. To je samozřejmě do jisté míry v pořádku a na místě. Potíž je, že tato podezíravost obvykle člověka opouští při komunikaci s někým, kdo půjčuje peníze. Vrací se obvykle až příliš pozdě. V té chvíli si teprve začínají dlužníci danou společnost prověřovat a zjišťují, že zkušenosti klientů jsou veskrze negativní.

7) Placená služba je stoprocentní. Kdykoli jsem při opakovaných pokusech odmítán ve všech známých i neznámých bankovních i nebankovních institucích, přichází problém, který nedovedu vyřešit. Najednou z neznámého telefonního čísla zatelefonuje člověk, který přislíbí zprostředkování úvěru. Pohádka... Podle slov obchodního zástupce se za prostředkování úvěru předem účtuje cca 10.000Kč. Pohádka se zajímavou zápletkou... Ovšem pohádka, která končí ve chvíli, kdy se daný člověk po inkasování odměny přestane ozývat a mizí nám z dohledu. Doposud jsem se potkal s bezpočtem klientů, kteří podobným praktikám naletěli. Nikdy jsem se však nepotkal s člověkem, který by za úspěšné zprostředkování půjčky platil předem. Takový postup je proti zdravému rozumu (ačkoli nikdy nevíme, co přinese budoucnost).

8) Lež má krátké nohy. Zprostředkovatelé půjček, zejména těch nebankovních se mnohdy slepě ženou za vlastní provizí, spíše než za půjčkou pro klienta. Podklady se pak vyřizují ve spěchu a tu a tam se na něco zapomene. Kupříkladu na soupis dalších dluhů, přesnou výši příjmů, atd. Potíž spočívá v tom, že veškeré podklady k žádosti o půjčku jsou mnou podepsány a hrozí tedy žalobou za úvěrový podvod. A takové řízení za žádnou půjčku nestojí.

9) Exekutor má krátkou paměť Pokud jsem dlužník, vím to o sobě a pamatuji se, že mi před určitým časem přišlo oznámení o nařízení exekuce, která dodnes nebyla vyplacena, stěží mohu doufat v zázrak. Je pravděpodobné, že je proti mé osobě vedena exekuce, na kterou jsem zapomněl, či jsem si nikdy nevyzvedl oznámení. Exekutoři však nikdy podobné chyby nedělají. Odpověď na otázku „Co se děje s mým dluhem, když po mně exekutor už dva roky nic nechce?“, je velmi jednoduchá – Narůstá mi dluh a to mnohem rychleji, než jsem si ochotný připustit.

10) To přece není možné Mám dluh, který neplatím, vím o něm, a přesto se každý den uklidňuji, že střechu nad hlavou mi nikdo neprodá, protože to prostě není možné. Na žádné půjčce jsem neručil nemovitostí, domeček jsem zdědil, manželku nemám, na krku mi visí tři děti, které potřebují někde bydlet. Usínám s klidnou hlavou. A usínat budu až do chvíle, kdy bude příliš pozdě, pokud nezačnu rychle něco dělat.

Jak se vyvarovat spáchání úvěrového podvodu?

01 Květěn 2013

Po několika zkušenostech z poslední doby jsem se rozhodl pro tentokrát zveřejnit článek na téma poněkud vybočující ze stávající řady týkající se exekucí. Jde však o téma velmi závažné a svou podstatou snad i důležitější, než ta dosavadní. Tentokrát se tedy můžete dočíst o základních principech správného zadávání informací do žádosti o úvěr tak, aby žadatel nepáchal trestný čin. Bohužel i tentokráte platí, že většina úvěrových podvodů se obvykle páchá bez vědomí pachatele pouze prostřednictvím jeho vlastní neochoty promýšlet a pořádně číst vše, co dobrovolně podepisuje.
Trestný čin majetkové podstaty je totiž pro člověka v nouzi tím, co mu uzavře veškeré doposud otevřené možnosti. Osoba, která spáchá majetkový trestný čin, má nejen ztížené podmínky při vyřizování všemožných úvěrů, ale v jistém ohledu před sebou uzavírá také poslední institut, který se osobám ve finančních potížích nabízí s finálním řešením jejich problémů a tím je tzv. insolvenční řízení.
Dnes tedy musíme zahájit právním vymezením podstaty trestného činu úvěrového podvodu. Trestný čin úvěrového podvodu je podle §250b (1) trestního zákona dle znění účinného od 1.1.2009 v zásadě úzce specifikovaný případ obecného podvodu. Podle uvedeného paragrafu jde tedy o podvod spočívající v uvedení nepravdivých, nebo hrubě zkreslených údajů, popřípadě zamlčení podstatných údajů při sjednávání úvěrové smlouvy. Za takové jednání je pak možné potrestat pachatele peněžitým trestem, zákazem činnosti, či odnětím svobody až na dvě léta.
Na výše uvedeném je vidět, že soudy mají široce otevřené pole při posuzování povahy a závažnosti termínů, jako „nepravdivé“, či „hrubě zkreslené“. Další důležitý fakt spočívá v tom, že na povahu trestného činu nemá vliv to, zda si věřitel mohl ověřit poskytované údaje. Platí, že ačkoli má např. podvedená banka možnost ověřovat si údaje, které jí klient poskytuje, nemá zároveň takovou povinnost. V praxi se tak potkáváme s klienty obžalovanými z trestného činu úvěrového podvodu např. proto, že uvedli nepravdivě výši svého příjmu, zamlčeli své další závazky, nebo nebyli schopni z jakéhokoli důvodu uhradit první splátku. Ostatně stejné je to i tehdy, pokud si podvedený údaje ověřuje, avšak zůstává ovlivněn podáním nepravdivých údajů.
Domnívám se, že nejčastěji jsou úvěrové podvody páchány na základě doporučení nejrůznějších angažovaných pracovníků. Žadatel o úvěr si například nechá poradit při uvádění svého průměrného čistého příjmu, kdy neuvádí zcela přesná čísla, či je dokonce záměrně nadsazuje. V tu chvíli už ale jedná v rozporu s trestním zákoníkem a svou povinností uvádět výhradně pravdivé a nezkreslené údaje. Podobných nedbalostí, které vedou mnohdy k podání žaloby, existuje celá řada. Navíc je možné, aby s termínem „uvede“ korespondovaly i úkony odlišné od pouhého vyplnění údajů v žádosti o úvěr. Uvedením se může rozumět jakýkoli úmyslný právní úkon. Navíc žadatel o úvěr nese odpovědnost také za uvedení údajů prostřednictvím osoby, která je oprávněna za žadatele jednat. Potíže si tak teoreticky nemusíme způsobit sami. Z tohoto důvodu je vždy rozumné konzultovat postup při žádosti o úvěr nejméně se dvěma na sobě nezávislými úvěrovými odborníky, a to i v případě, že jde o relativně malé částky. Ostatně i zde platí, že tento druh služby je u společností podobných té naší vždy bezplatný a člověka tak jistota stojí přibližně patnáct minut času.
Dalším velmi často páchaným úvěrovým podvodem je porušení dohodnutého způsobu užití nabytých finančních prostředků. Hovořím o porušení účelovosti úvěru, které se nejčastěji děje u úvěrů ze stavebního spoření a jemu podobných, kde je třeba dokládat způsob užití finančních prostředků. Bohužel toto dokládání probíhá zpětně například v horizontu jednoho roku. Mnoho horkokrevných pachatelů, kteří jsou ve finanční tísni, si tak sjednání úvěru zařizuje bez toho, aby byli schopni splnit jeho podmínky. Zde jde jen velmi zřídka o neúmyslně spáchaný trestný čin, neboť jeho pachatelé nemají možnost účelovost opomenout. Důležité je, že i na tento druh podvodu trestní zákoník pamatuje, jmenovitě v §250b (2). Tresty jsou pak opět vyměřeny až dvěma lety odnětí svobody, pokutou a zákazem výkonu činnosti.
Neštěstí, které se pojí s úvěrovými podvody, bohužel spočívá v tom, že věřitelé často nemají zájem ověřovat si informace poskytované žadatelem o úvěr. Situace se často změní ve chvíli, kdy je žadateli úvěr schválen, avšak není řádně splácen. To je obvykle fáze, kdy se věřitelé chopí jakékoli příležitosti, jak svůj boj s dlužníkem vyhrát.

Nejčastější mýty o exekucích

10 Leden 2013

Dnešní článek se věnuje otázce některých hojně rozšířených polopravd a omylů spojených s problematikou exekucí. Běžně se v praxi potkáváme s úmyslně šířenými omyly, které jednotliví dlužníci postupně praktikují a o jejichž účinnosti se šíří mezi svými přáteli dříve, než mají možnost nahlédnout skutečnou tíhu jejich dopadů na povinného.
První a asi nejzávažnější omyl, do kterého upadají dlužníci po nařízení exekuce, se týká zákazu nakládání s vlastním majetkem. V okamžik doručení usnesení o nařízení exekuce už povinný nesmí nakládat s žádným majetkem, a to včetně nemovitostí. Omyl, jež se často pojí s touto skutečností, pak spočívá ve snaze odprodat majetek dříve, než na něj sáhne exekutor. V takovém případě se však povinný dopouští protiprávního jednání a veškeré prodeje věcí mohou být zpětně prohlášeny za neplatné. Smysl má taková operace zejména u nemovitého majetku dlužníka. Odkoupit nemovitost, na které vázne exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, je však v mnoha ohledech podstatně komplikovanější, než odkoupit nemovitost bez takového omezení. Z pravidla je třeba opora specializovaných firem, či jiných specialistů, neboť v jiném případě nemáme jistotu hladkého průběhu celé operace. Pokud už má povinný tolik štěstí, že se mu podaří najít kupce, musí počítat také s tím, že na nemovitost v exekučním řízení nedostane žádný zájemce hypotéku, popřípadě obdobný úvěr. Vše je tedy třeba vyplácet v hotovosti, nejlépe složením dlužné částky i s příslušenstvím na účet exekutora.
Ostatní omyly se již obvykle točí kolem marné snahy většiny dlužníků jakýmkoli způsobem se vymanit z dosahu exekutora, popřípadě marných snah o nepodložené odvolání proti rozhodnutí soudu o nařízení exekuce. Jakékoli odvolání je třeba pojmout na základě právních skutečností relevantních k danému řízení. Mám-li tedy v úmyslu podávat odvolání, je vždy rozumné prodiskutovat jeho znění, popřípadě jeho oprávněnost s odborníkem. Byť jsou takové rady obvykle placené, mají obvykle hodnotu několikanásobně vyšší, než je jejich cena. V zájmu dlužníka totiž v žádném případě není zbytečné protahování exekuce. Platí totiž jednoduché pravidlo, podle kterého musí povinný za každý den, kdy svůj dluh neuhradil zaplatit pokutu a patřičné úroky. Protahování exekuce tak v konečném důsledku znamená jediné a to navýšení dlužné částky.
Další typický omyl tkví v přesvědčení, že exekuce musí být v prvé řadě oznámena povinnému. Není tomu tak. Například ve chvíli, kdy exekutor zablokuje účet, je dlužník až poslední, kdo se o této skutečnosti dovídá. V řadě před povinným se totiž o blokaci dovídá banka, kde má dlužník účet, i věřitel.
Mezi lidmi také dodnes není jasné, které dávky je možné pro potřeby exekuce zabavit, či blokovat. Např. Důchod je z hlediska zákona považován za příjem, ze kterého je možné provádět srážky, podobně dávky v mateřské dovolené, dávky v nezaměstnanosti, atd. Postupuje se naprosto stejně jako u mzdy, jako plátce zde vystupuje Česká správa sociálního zabezpečení. Na opačném konci seznamu jsou však dávky, které nepodléhají exekuci. Zpravidla jde však o dávky, které dlužník pouze omylem považuje za vlastní. Typickým příkladem je příspěvek na péči o blízkou osobu a podobné výživné. Na strhávání takové dávky exekutor nemá právo, avšak je o dávky, které náleží osobám odlišným od povinného, ačkoli jsou na jeho účtu.
Posledním omylem, který dnes zmíním, se také zároveň pokusím představit exekutora, jako člověka. Nikoli snad člověka lítostivého, nicméně přinejmenším myslícího. Většina lidí je přesvědčena, že ve chvíli, kdy je na ně vyhlášena exekuce, hrozí jim každou vteřinou neočekávaná návštěva exekutora, který odveze veškeré vybavení okamžitě ke zpeněžení. Naštěstí tomu tak obvykle není. Ve většině případů o svém dluhu a nařízení exekuce víte, obyčejně z doručených písemností. Řekl bych, že se prioritně blokují nemovitosti, teprve následně přichází na řadu takové operace, jako je exekuce na plat a majetek. Drtivá většina exekuovaných je totiž v posledních letech pod takovým tlakem ze strany vymahačů, že by exekutorovi v souvislosti s prodejem movitého majetku s charakterem obyčejného vybavení domácnosti mnohdy vznikly větší náklady, než potenciálně vytěží z dražby samotné. V takovém případě se exekutoři skutečně snaží zabavit pouze elektroniku a následně dohodnout splátkový kalendář.

Průběh insolvenčního řízení

30Prosinec 2012

Dnešní díl věnovaný insolvenčnímu řízení se bude věnovat procesním postupům v insolvenčním řízení1. Budeme tedy rozebírat, jak obvykle insolvenční řízení probíhá. Jde však o velmi složitý proces, který probíhá individuálně a téměř žádné dva insolvenční návrhy nejsou totožné. Komukoli, kdo usiluje o oddlužení, se tedy nedá přesně prorokovat, jak přesně bude probíhat právě jeho insolvenční řízení.
Přesto jsou platné určité vzorce, kterých se řízení drží. Například podle insolvenčního zákona existují čtyři základní fáze. 1. Podání insolvenčního návrhu; 2. Zahájení insolvenčního řízení; 3. Rozhodnutí o úpadku dlužníka; 4. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka. Na první pohled jde tedy o poměrně jednoduchý proces. Skutečnost je mnohdy zcela jinde. Každá fáze má totiž své vlastní podmínky, které musí být splněny. V případě, že se tak nestane, bude dlužník vyzván k opravě v poměrně krátké lhůtě nebo je insolvenční řízení zastaveno, nebo je na dlužníka prohlášen konkurz.
Nyní tedy k jednotlivým fázím procesu:
1. Podání insolvenčního návrhu
Zde není mnoho co zkazit. Dlužník musí předložit soudu seznamy svých věřitelů s patřičnými náležitostmi, úplný a správný seznam majetku, prohlášení o počtu vyživovaných osob a podnikání. Tyto dokumenty je třeba duplikovat také do samotného insolvenčního návrhu, který obsahuje i spoustu dalších informací o dlužníkovi a situaci, ve které se nachází. Listiny je třeba podložit důkazy o úpadku dlužníka a přehledu jeho příjmů. Zde se tedy dlužník může dopustit pouze formálních chyb, které spočívají v opomenutí některých příloh, špatném vyplnění formulářů, či chybně podepsaném návrhu. Je-li vše v pořádku, není v tomto procesu žádný další zádrhel a z pravidla je hotový nanejvýš za týden.
2. Zahájení insolvenčního řízení
Zahájení insolvenčního řízení je obvykle otázka několika hodin. Soud neprodleně po obdržení a vyzvednutí insolvenčního návrhu zveřejňuje v insolvenčním rejstříku tzv. insolvenční vyhlášku. Jde o dokument dokládající probíhající insolvenční řízení dlužníka. Důležité je, že účinky insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění insolvenční vyhlášky na internetu. Od takového okamžiku již například není možné provést exekuci, které by postihovala nemovitý majetek, mzdu, či jiné jmění dlužníka.
3. Rozhodnutí o úpadku dlužníka
Doposud šlo vše hladce a rychle. Od okamžiku zveřejnění vyhlášky se však již postup rozrůzňuje podle individuální podoby případu. Existují dlužníci, kteří se bez jakéhokoli dalšího úkonu dočkají rozhodnutí o úpadku dříve, než je jim poštou doručena insolvenční vyhláška. Na druhou stranu jsou zde i takové případy, kdy dlužník musí aktivně komunikovat se soudem, čelí prošetřování údajů z insolvenčního návrhu a dočká se mnoha nemilých překvapení, která musí vyřešit. Mezi největší komplikace patří například nařknutí ze sledování nepoctivého záměru, či výzva na zálohu na náklady insolvenčního řízení. V takové chvíli už si neví rady ani mnoho specializovaných firem, úspěchy neslaví ani všichni advokáti. Pro člověka s průměrným přehledem o insolvenčním zákoně jde o nezdolnou bariéru. Cesta nemusí být jednoduchá, ale teprve na jejím konci je rozhodnutí o úpadku a způsobu jeho řešení, které přichází po tomtéž zasedání soudního senátu a tedy téměř ve stejný moment.
4. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka
Existuje mnoho způsobů řešení úpadku. Některé jsou vhodné pouze pro firmy (reorganizace), jiné se hodí pro fyzické osoby i korporátní subjekty (konkurz). Obecně však platí, že pro fyzické osoby, pro které je tento článek určen, je nejzajímavější způsob řešení úpadku plnění splátkového kalendáře, nebo zpeněžení majetkové podstaty. O plnění splátkového kalendáře jsme si již v minulém čísle psali. Právě zde platí ony známé kvóty pro uhrazení alespoň 30% výše nezajištěných dluhů za pět let.
Plnění prostřednictvím zpeněžení majetkové podstaty je pak smysluplné u těch dlužníků, kteří jsou schopni výraznou část svého dluhu pokrýt prostřednictvím prodeje nemovitého majetku, automobilů, strojního vybavení, atd. Prodej probíhá prostřednictvím dražby, avšak diametrálně odlišné od dražby exekutorem. Vyvolávací cena v prvním kole je obvykle rovna odhadní hodnotě nemovitosti a náklady insolvenčního správce jsou také výrazně nižší. Nejpodstatnějším rozdílem je, že dlužník je v průběhu oddlužení zbaven svých dluhů, zatímco exekuce samotná je vyřeší pouze tehdy, pokud má dlužník skutečně zajímavý poměr mezi hodnotou majetku a výší svého dluhu.

Soudní exekutor a jeho pravomoci

20 Prosinec 2012

Kdopak je to Exekutor? Na slova většiny dlužníků na tomto místě raději zapomeneme a přistoupíme k oficiální verzi. Vždy se jedná o fyzickou osobu s českým občanstvím, kterou stát pověřil exekutorským úřadem (tzn. vedením úřadu, sepisování exekutorských zápisů a výkonem exekutorských a exekučních činností, dále činností vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního předpisu).
Zde je důležité úplné znění zákona č. 120/2001 Sb. ze dne 28. února 2001 o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Poslední úpravy výše uvedeného zákona pak vstoupily v platnost k 1.1.2013. Exekutor je tedy osoba, která obvykle postupuje proti povinnému následujícím způsobem: Nejprve začne exekutor podnikat kroky ohledně zjišťování majetku dlužníka – soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce, zdravotní pojišťovny, burzy, pošta, provozovatelé telekomunikačních služeb a mnoho dalších subjektů jsou povinni sdělit exekutorovi údaje potřebné pro provedení exekuce resp. údaje o majetku dlužníka. Takové informace jsou dle zákona povinni poskytovat dokonce i fyzické osoby ve vašem okolí (např. sousedé). Pokud totiž exekutorovi odmítnou součinnost, hrozí jim pořádková pokuta až 50.000Kč. Posléze exekutor začne zjištěný majetek blokovat. Exekutor je oprávněn zablokovat veškerý majetek povinného, což znamená, že dlužník nesmí nakládat se svým majetkem pod sankcí absolutní neplanosti právních úkonů, které by učinil za účelem zbavení se svého majetku, či dokonce hrozbou trestní odpovědnosti za spáchání trestného činu poškozování věřitele. Toto je fáze, kdy exekutor sepisuje majetek, polepuje jej samolepkami, které nesmí být odstraněny, a blokuje účty povinného. Následně přichází na řadu poslední krok a tím je realizace, čili provedení exekuce.
Existuje množství způsobů, jakými může soudní exekutor provést exekuci. Nyní si uvedeme ty nejčastěji praktikované. Notoricky známé jsou srážky ze mzdy a jiných příjmů (důchodů, rent atd.). Jde vlastně o změnu toku finančních prostředků takovým způsobem, že díl příjmu povinného putuje rovnou na náklady a odměnu exekučního řízení, zatímco díl druhý na uhrazení původního dluhu povinného. Podobným instrumentem je zablokování účtů u peněžních institucí – bankovní účty, spoření atd. Tehdy povinný přichází o možnost jakkoli disponovat s prostředky na zablokovaných účtech. Obvykle nejméně příjemným a nejvíce nákladovým způsobem provedení exekuce je prodej movitých věcí (to jsou věci spadající do obvyklého vybavení každé domácnosti, jako je elektronika, nábytek, šperky, atd.). Sem patří celá řada vybavení domácností a podniků, o které se podle mé zkušenosti mnoho povinných domnívá, že je není možné zabavit. Z tohoto důvodu se budu níže v článku zabývat i tzv. věcmi vyjmutými z exekuce, které nesmí být exekuovány. Dalším nástrojem pro provedení exekuce je prodej nemovitostí (bytu, pozemku, atd.), přičemž obdobné jsou také prodej podniku (např. exekuce na dlužníkovy podíly ve firmách, společnostech či na družstevním bytu). Pokud exekutor není schopný získat dostatečné prostředky pro uspokojení pohledávky věřitele jedním způsobem, může přistoupit k libovolnému kombinování všech výše uvedených nástrojů.
Nyní přistoupíme k věcem, kterých se exekuce netýká, nebo by se týkat neměla. Často se stává, že exekutor zabaví předměty, o kterých se povinný domnívá, že je zabavil neoprávněně. Nejčastěji se asi v praxi setkávám s otázkou typu: „Exekutor mi přece nemůže zabavit notebook, když ho děti potřebují do školy, že?“ Bohužel, praxe je zcela jiná. Zákon pamatuje na výjimky, avšak není jich mnoho.
Podle § 322 tak např. „exekutor nesmí postihnout exekucí věci, které jsou ve vlastnictví povinného a které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.“ Takové znění lze vykládat pouze tak, že vyjímá z exekucí zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě a prostředky nutné k jejich uchování (např. lednici, ve které jsou uloženy léky), běžné oděvní součásti, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, či od 1.1.2013 také nově nesmí zabavit domácí mazlíčky (např. psa, zatímco užitková zvířata zabavit může). Zajímavostí je, že exekutor nesmí postihnout ani hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu. Zvláštní pravidla se týkají také podnikatelů, kdy exekutor nemůže provádět exekuci těch věcí z vlastnictví povinného, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti; to neplatí (výjimky se tu týkají zástavních práv).
Samozřejmě se stává, že exekutor odveze předmět, který nepatří dlužníkovi, či ktěrý nemá právo odvézt. Takové situaci se musí dlužník bránit. Povinností exekutora je vystavit kopii soupisu zabavovaných věcí a stavu, ve kterém jsou věci odváženy. Tento soupis je třeba po exekutorovi zkontrolovat a nejlépe i fotograficky zdokumentovat (asi je jasné, že fotoaparát nesmí patřit dlužníkovi, jinak bude zabaven spolu s ostatními věcmi). V případě nesrovnalostí je rozumné přivolat policii. Dovolávat se zpětně porušení práv je velmi složité a téměř nemožné. Do zápisu uveďte, že zabavování vašich věcí pokládáte za neoprávněné. Zde však nepostačuje spoléhat na pouhou logiku věci a je lépe se obrátit na osoby se zkušenostmi z oboru.
Pokud už se stane, že exekutor sepíše předmět, který nemá být předmětem exekuce, můžeme požádat o tzv. vyškrtnutí věcí ze soupisu. Vyškrtnutí se řídí podle zákona 286/2009 Sb. §68. Povinný díky tomuto zákonu může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Exekutor je povinen vyškrtnout ty věci, které nemohou být postiženy exekucí (lednice v které uchováváme léky), ale může vyškrtnout téměř cokoli, pakliže s vyškrtnutím souhlasí věřitel (nejde tedy o jednostrannou pravomoc exekutora). Exekutor také vždy vyškrtne věc ze soupisu, pokud během provádění exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří či patřit nemůže. Pokud nejsou shledány takové skutečnosti, rozhoduje exekutor o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu do 15 dnů od jeho doručení na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem společně s návrhem. Zde však musím upozornit, že jakékoli akce ze strany povinného není radno podceňovat a v zájmu úspěchu je lépe prodiskutovat s námi jakékoli zamýšlené kroky. Veškeré rady v tomto směru poskytujeme bezplatně.

Osobní bankrot

11 Listopad 2012

V minulém čísle jsem přislíbil, že se dnes začneme věnovat tzv. osobnímu bankrotu. Jde o velmi složitý a zdlouhavý proces, jak už to u našich soudů bývá. Vzhledem k jeho komplexnosti jsem se mu tedy rozhodl vymezit více prostoru, pročež se mu budeme věnovat i v příštím čísle.
Osobní bankrot je proces vedený za účelem oddlužení dlužníka, který má být tímto způsobem opět přiveden k ekonomické životaschopnosti, aniž by byl zásadním způsobem poškozen jeho věřitel. Jde o záležitost negativně chápanou nejen mnoha věřiteli, ale zejména exekutory, kteří tak přicházejí o nárok na náhradu většiny nákladů a své odměny. V praxi je jeho smysl podle mého názoru často překroucen a dlužníci se k němu uchylují spíše ze snahy vyhnout se exekuci, nežli dosáhnout vlastního ekonomického znovuoživení. Navíc jde o proces, který v případě profesionálního provedení omezuje dlužníkovy povinnosti při splácení dluhů na minimum (Dlužník nemusí například rozesílat splátky osobně, atd.).
Samotný institut oddlužení je určený pro dlužníky, kteří splňují několik základních podmínek. Zde je však třeba upozornit, že v laické a mnohdy i odborné veřejnosti se šíří celá řada polopravd a fatálních omylů. Vzhledem k tomuto se dnes budeme zabývat výhradně podmínkami insolvenčního řízení.
Insolvenční zákon je v podobě, která se týká oddlužení fyzických osob, poměrně nový a řečeno kulantně, také „patřičně děravý“. Obyčejně jde tedy o podmínky zaznamenané velmi obecně a jejich konkrétní výklad se liší nejen podle jednotlivých krajských soudů, ba dokonce i mezi jednotlivými soudními kancelářemi. Platí zde tedy více, než kdekoli jinde, že správné informace jsou nedocenitelné.
Mezi základními podmínkami tak nalezneme tyto:
1) V insolvenčním řízení se zastavují úroky z prodlení, penále a nejrůznější pokuty. Dlužník v takové situaci na počátku insolvenčního řízení přesně zná výši dluhů, kterou si věřitelé v insolvenčním řízení nárokují. Z pravidla jde o částku výrazně nižší, než by bylo nutné uhradit při běžném splácení. První podmínkou pro úspěšné absolvování insolvenčního řízení je pak schopnost dlužníka uhradit alespoň 30% přihlášených dluhů a dále náhradu nákladů a odměny insolvenčního správce, jež činí desítky tisíc korun v závislosti na tom, zda je insolvenční správce plátcem DPH, či nikoli. Soud oprostí od dluhů po pětiletém splácení takové dlužníky, u nichž se podaří tuto podmínku splnit. Z pohledu soudu tedy musí mít dlužník stálý příjem. Avšak co tato formulace znamená, to je opět otázkou výkladu soudu. Předesílám, že není nutné být zaměstnancem, jak se většina lidí domnívá.
2) Tímto procesem nesmí dlužník řešit dluhy vzniklé z majetkové trestné činnosti. Potíž se při tom neskrývá v minulé trestné činnosti, jako takové. Soud odmítá návrhy podané s úmyslem vyřešit dluhy vzniklé z nezahlazené majetkové trestné činnosti pro podezření ze „sledování nekalého záměru“. Laicky řečeno se tak soud snaží předcházet situaci, kdy by z institutu oddlužení vytvořil prostředek k dalšímu okrádání věřitele. Zde jde o jedinou ultimativní podmínku, která je vykládána vždy stejně a bez ohledu na cokoli dalšího. Zatímco u příjmů jde tedy pouze o podobu a výši příjmu, který chce dlužník v insolvenčním řízení uplatnit, zde jde vždy o trestní rejstřík, kde absentují nezahlazené trestné činy majetkové podstaty.